Výstava Koloběh zániku

25.09.26 – 26.11.26

Olga Alia Krulišová a Jana Mořkovská Pavlišová

Vernisáž: 25. září v 18:30

O výstavě:

Historie sedlecké katedrály se stává metaforickým rámcem výstavy. Chrám, zasažený během husitských válek požárem a následným dlouholetým chátráním, prošel na počátku 18. století zásadní proměnou spojenou s přestavbou Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Nevznikla obnova původního stavu, ale nová forma, která ze své minulosti vyrůstá.

Právě vznik nového v prostoru předchozího zániku je principem celé výstavy. Rozpad, ztráta a útlum zde nejsou protikladem vzniku, ale jeho součástí. Tento pohyb se objevuje v přírodě i v lidské zkušenosti psychického vyčerpání, ztráty či vyhoření. Výstava se nezaměřuje na tyto stavy samotné, ale na okamžik, kdy se uvnitř útlumu začíná formovat možnost dalšího pohybu a proměny.

Nehledá naději navzdory temnotě, ale uvnitř ní. To, co mizí nebo je porušeno, se může stát materiálem pro vznik něčeho nového.

Velkoformátové černobílé fotografie pracují s motivy prachu, popela, struktur a světla. Jejich povrch je fyzicky porušen propálením, které odkrývá další obrazové vrstvy a grafické struktury vycházející z mikroskopických detailů zobrazovaných motivů. Destrukce se tak stává průhledem: narušením původní struktury vzniká prostor pro světlo a nový obraz.

Jednotlivé vrstvy děl tak opakují princip celé výstavy – zánik jedné podoby vytváří prostor pro vznik podoby nové.

O autorkách:

Olga Alia Krulišová a Jana Pavlišová se poznaly během studia na střední umělecké škole v Jihlavě. Jejich tvůrčí cesty se znovu propojily při vysokoškolském studiu v Ústí nad Labem, kde začaly spolupracovat na rozsáhlých intermediálních projektech. K nejvýraznějším patří videoinstalace Sestry Romanovovy tvořená 38 videosmyčkami nebo Gavrilův princip, pracující se sedmi nadživotními oboustrannými projekcemi vysokorychlostních záběrů.

Pro jejich společnou tvorbu je charakteristická práce s konkrétním místem a jeho podmínkami. Také Koloběh zániku vzniká jako site-specific reakce na prostor sedlecké katedrály. Jeho specifika se pro autorky stala tvůrčím impulzem k opuštění pohyblivého obrazu a vytvoření cyklu velkoformátových fotografických koláží, v nichž dále rozvíjejí svou práci s obrazem, světlem, prostorem a vrstevnatostí.